Sigma - Slavia 22. 2. 2014

Před výjezdem na oblíbeného soupeře nenecháváme nic náhodě. V brzkém odpoledni tak vyjíždí z Prahy velký autobus doprovázený ještě malým mikrobusem a míří na Hanou. Zhruba ve stejnou dobu, jakou odjíždějí autobusy s radikální posádkou, odjíždí z vlakového nádraží také početná ultras skupina. Policie musela mít z našeho rozdělení opravdu radost. Nálada v autobusech je poměrně dobrá, probírají se zejména poslední novinky z oblasti literatury a divadla. Řidič poměrně špatně snáší chorály veselejší části autobusu, nicméně jeho pokus pustit nám k uklidnění film Policejní akademie, se nesetkal příliš s velkým ohlasem a náš pokřik ACAB mu zní v uších asi ještě teď. Záhy také voláme sigmákům, nicméně zde nás čeká velké překvapení. Údajně vůbec nečekali náš příjezd a sraz mají až dvě hodiny před zápasem. Je zvláštní, že jezdíme každý rok a zrovna nyní nejsme očekávání, ale nedá se nic dělat. Cesta ubíhá v poklidu a brzy již přijíždíme před Olomouc. Ani další telefonický kontakt se soupeřem nevede k žádné velké zábavě, ze strany olomouckým je nám stroze řečeno, ať přijedeme před jejich hospodu, nicméně s tím, že je u nich stejně policie. Po menší debatě v našich řadách vjíždíme do města, kde nás ale hned sbírá policie a vede nás ke stadionu. To se nám nelíbí, tak nutíme řidiče, aby bez ohledu na pokyny policie zvolil jinou cestu. Chvíli ujíždíme ale vzápětí se k nám sjíždí další policejní auta a je nám jasné, že brzy budeme zcela obklíčeni. Horkokrevnější jedinci v našich řadách proto za jízdy otevřou dveře a asi dvacet lidí vyskáče ven do tmy a snaží se policii zmizet v okolních uličkách. Zbytek policie vede na stadion. Sektor je velmi slušně zaplněn, rozhodně se jedná o největší slávistickou účast za posledních 10 let. Postupem času pak na fotbal doráží i zbytek uprchlíků z autobusu, takže jsme kompletní a zápas může začít. Ihned v prvních minutách k našemu sektoru po tribuně přichází asi 25 sigmáků, z toho tak 10 bojeschopných, ostatní děti. Zajímavostí je, že se v jejich řadách objevují i postavy z Polska a to podle mikin konkrétně GKS Jastrzebie. Chvíli na sebe křičíme přes dvojitý plot a několik securiťáků, nějací ultras od nás lezou na plot a trhají síť, ale v zásadě se nic neděje. Naše chuligánská část se dětem ze Sigmy jen směje, navíc moc dobře tušíme za rohem číhající polici. Po chvíli se vše uklidňuje a my se konečně můžeme soustředit na fotbal. Naši hráči hrají opravdu báječně, když stihnou za první poločas vyfasovat hned čtyři góly, což nám jen přidává na dobré náladě. Ke konci poločasu přicházejí k našemu sektoru opět sigmáci, jeden z nich vzápětí vbíhá na hřiště a trhá kus malé vlajky Sons of Slavia. Začíná další přehazovaná přes plot, z naší strany létají světlice, security na druhé straně tahá teleskopy a začíná nás kesrovat. Zajímavostí je, že někteří ze security mají olomoucké šály a je zcela jasné, komu patří jejich sympatie. Válka přes plot postupně nabývá na intenzitě a tak nastupuje do boje policie, která na nás demonstrativně začíná mířit puškou na gumové projektily. Dáváme hlavy dohromady a přicházíme s novým plánem. Vyrážíme ke stánku s občerstvením který propojuje náš kotel s hlavní tribunou a snažíme se prorazit zdejší kovové dveře nebo plexisklo, kterým se občerstvení vydává. Kopeme do stánku a sundaváme plexisklo, za ním se zjevuje jeden ze securitky z olomouckou šálou, který nás opět řádně vykesruje. Pohled na tohoto sympatického pána jen kousek od nás vyhecuje ještě k většímu úsilí, kdy se soustředíme hlavně na dveře od stánku. Největší čutálista z našich řad část dveří prokopne, nicméně mu na druhé straně uvízne bota a tak od této chvíle válčí jako chytrá horákyně jen s jednou teniskou na noze, nicméně na agresivitě mu to neubírá. Nakonec to vypadá, že se nám průnik podaří a že dveře konečně padnou, ale vzápětí nastupuje komando policie a začíná válka s ní. Ze startu to vypadá, že budeme tahat za kratší konec provazu, ale pak přicházejí z naší strany na řadu světlice, záchodové mísy z místního WC a také dvě dřevěné židle, které nám kdosi hází přes plot a do dnešního dne netušíme, kde se tam vzaly. Policie začíná jako odpověď opět zběsile kesrovat a vzduch přestává být dýchatelný. Jsme zatlačeni z útrob stadionu na tribunu, zde se rozjíždí nové kolo války, několik lidí z naší strany si sundává pásky a pouští se znovu do policie. Ta ztrácí nervy a začíná střílet gumové projektily, celkově padá asi šest ran, jeden výtečník z řad RWS schytává hned dvě. Poté už je v sektoru klid, nicméně na fotbal se nikdo moc nesoustředí. Zápas končí nepěkným výsledkem 5-1, nicméně nakonec proběhne tradiční děkovačka a odcházíme ze stadionu. Ihned po odchozu ze stadionu policie okamžitě sbírá 22 lidí a odváží je na služebnu. Před stadionem pak asi dvě hodiny čekají obě naše skupiny, jak vlaková tak autobusová, na naše zadržené, ale nakonec je autobusová skupina donucena odjet s policejním dozorem směrem na Prahu. Část zadržených je nicméně propustěna a míří s vlakovou skupinou na nádraží. Ve vlaku se odehraje ještě jeden střet s policií, po kterém policie v Kolíně vysazuje jednoho z našich na nádraží. Ze solidarity s ním vystupuje i dalších 30 osob, společně pak míří na místní diskotéku, kde se až do rána veselí.

RWS – Nejdéle fungující skupina na Slavii!